OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Že je jednou z najvýraznejších blackmetalových nahrávok roka oficiálne stále nevydaný počin prakticky neznámeho oregonského one-man bandu? Prekvapivé? Pre dnešnú dobu skôr symptomatické. Nate Myers, na severoamerickej scéne nie úplne neznáma postavička, dokazuje, že dnes už na rozpočte, priazni vydaveteľov a geografickej lokácii až tak nezáleží. Bezmenný album zvukovo nezaostáva, takže samotný materiál dostáva dostatok priestoru zaujať a vyniknúť. Napriek tomu, že kostru nahrávky tvoria v zbesilom tempe odsypané, rýdzo blackmetalové, no prekvapivo melodické kusy s patričnou old-school patinou, MANIA nezriedka odbáča k „zadoomanejším“ pasážam, ktoré potešia fanúšikov WOLVES IN THE THRONE ROOM. Ani napriek v rámci žánru ambicióznej stopáži vyše päťdesiat minút však nedochádza k vyčerpaniu – vyvážená doska je najsilnejšia v strede („Fertility Fucked“ je fantastická tremolo smršť prekladaná akustickými intermezzami – alebo naopak) a samotnom závere (epická a pestrá „Ice Covered Sphere“ či budíček „Awaken“). Navyše: kým vyjde vinyl, CD a samozrejme kazeta, talentovaný autor vám ponúka možnosť vychutnať si to celé zadarmo. Underground!
7,5 / 10
Vydáno: 2010
Vydavatel: Eternal Warfare
Stopáž: 50:08
i kdyz jsem byl zpocatku trochu skeptictejsi a predchozi (kratsi) nahravky me pohlcovaly vic, je to prvotridni bm - bez jakychkoliv debat ac WITTR zas tak moc nemusim, ten "eko-black" (u nejz jsou WITTR nejvic videt) je diky obskurnim kapelam jako Fauna nebo Mania opravdu cerstvy vitr a zaroven zcela verohodne odkazuji na puvodni metalove (at uz thrash, death ci black) zalezitosti 80 / 90 let
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.